VETŘELEC³

(Alien³), sci-fi USA 1992, 110 minut

Režie: David Fincher

Hrají: Sigourney Weaver, Charles S. Dutton, Lance Henriksen

V roce 1979 natočil Ridley Scott vynikající sci-fi příběh o téměř hororovém setkání nákladní vesmírné lodi Nostromo s mimořádně agresivní mimozemskou formou života. Z celé sedmičlenné posádky tehdy zůstala po kontaktu s Vetřelcem naživu jen poručice Ellen Ripleyová (Sigourney Weaver), energická kráska, která se uložila k umělému spánku, aby ji po 6 letech reálných a 57 filmových oživil James Cameron ve druhém dílu. Vetřelci byli snad ještě úspěšnější než první díl, filmoví diváci se v něm dočkali mnohem více akce, dalších informací o dravých parazitech s kyselinou místo krve a také více drastických smrtí. Pěkně adrenalinové běsnění přežila nakonec opět Ripleyová, voják Hicks a malá holčička Newt, kteří se uloží do hibernačního spánku na cestě vstříc nejisté budoucnosti.

Ta se začátkem 90. let začala formovat do podoby třetího dílu, který ovšem nepřicházel na svět snadno. Scénář se několikrát přepisoval, Weaverová se nechala dlouho přemlouvat, než se svojí účastí v projektu souhlasila a velkou neznámou také představoval režisérský nováček David Fincher, tehdy známý pouze jako velmi schopný autor reklam a videoklipů (Madonna, Aerosmith, Paula Abdul). V roce 1992 tedy konečně řev diváků kulminoval, aby se po vytouženém bližším setkání s třetím dílem kultovní série změnil v neméně hlasitý ublížený jekot. Konečná podoba díla totiž představovala zklamání pro režiséra, diváky (především pro zaryté Vetřelčí fanoušky) a koneckonců i vedení studia Fox, které si určitě představovalo větší úspěch. V čem tedy spočíval problém a byl snímek opravdu tak špatný, jak by se dalo soudit z odmítavé reakce některých fanoušků?

Fakt je, že Vetřelec 3 těžce prohrává jak ve srovnání s prvními dvěma díly série tak i s pozdějšími Fincherovými snímky (Sedm, Hra, Klub rváčů). Na jeho podporu by se dala uvést minimálně viditelná (a nezcela nezdařená) snaha o originální pokus dát legendárnímu tématu nový háv, jež by z něj učinil vytříbenou podívanou. Zatímco Scott si výborně uměl poradit s vytvářením tajemné a děsivé atmosféry při setkání s neznámým zlem, Cameron zase natočil akční thriller, při němž diváci houfně vyskakovali z křesel jako legendární Pérák, Fincher, který už neměl tolik použitelných neznámých, z nichž by mohl stavět zajímavou rovnici, hodlal stvořit nádherně depresivní a pochmurný příběh, který by se ochromenému divákovi nezadržitelně prožral do mozku jak vetřelčí kyselina do palubní konstrukce Nostroma a infikoval ho nepřekonatelným pocitem beznaděje a sebevražedných chmur. Dělej si co chceš, jisté je, že se nemůžeš zachránit.

Ripleyová se zde probírá opět na jiném místě a čase, tentokrát na bývalé vězeňské planetě Fiorina 161, momentálně obývané skupinou bývalých kriminálníků nejhrubšího zrna. Místo vlídného přijetí a slov uznání za utrpení v osamocených bojích za záchranu lidského rodu se supermanská bojovnice stává terčem antipatií a nedůvěry díky svým divokým historkám a fóbii z dravých mimozemšťanů. Ty jsou samozřejmě oprávněné, jak se za nějaký čas ukáže a což za další dobu musí vzít na vědomí i poslední zbytek nevěřících vezňů. To už Ripleyová ví, že v sobě ukrývá embryo nejmocnějšího vetřelce - královny, díky čemuž je "chráněna" ze strany ostatních vetřelců, ovšem možnost totální likvidace nenáviděných mimozemšťanů je o to bolestnější.

Jak už bylo řečeno, snímek celkem zdařile pracuje na vytvoření ponuré a beznadějné atmosféry (rozpadající se prostředí bývalého vězení, nepoužitelné vybavení, praktická izolace od lidského světa, jeden lidský typ neutěšenější než druhý, pochmurná hudba a barevná kompozice převážně do tmavošeda), jinak se ovšem příliš nového a funkčního nedočkáme. V akčních sekvencích se kromě občasných filmařsky zajímavých nápadů nic převratného neděje, dalších zásadních poznatků o vetřelčím živočišném druhu se také nedočkáme a především se nějak v rybníčku beznaděje utopil děj.