VETŘELCI

(Aliens) sci-fi USA 1986, 132 minut

Režie: James Cameron

Hrají: Sigourney Weaver, Michael Biehn, Lance Henriksen, Bill Paxton

Uplynulo 57 let od okamžiku, kdy Ripleyová po úmorném a napínavém boji zlikvidovala potvoru zvanou Vetřelec a v hibernovaném stavu se vydala na toulky vesmírem. Po této ne zrovna krátké době je ona i se svým kocourem náhodně objevena kosmickou nákladní lodí a navrácena životu na Zemi. Bohužel, příliš štěstí tu na ni nečeká. Společnost jí vyčítá, že bezdůvodně zničila drahou loď Nostromo, a navíc je neustále sužována nepříjemnými sny, ve kterých jí z břicha vylézá nechutný tvor, jenž zahubil v prvním dílu celou posádku.

Historce o bytosti, která se vyvíjí v těle živého člověka a místo krve má kyselinu, zpočátku nikdo nevěří, a to z toho důvodu, že na planetě jejího údajného výskytu již pár let bez problémů funguje základna s několika rodinami kolonistů. Když se ale tito lidé najednou z ničeho nic přestanou hlásit, začíná jít do tuhého a Ripleyové, stejně jako sběhlému divákovi, pomalu dochází, kolik uhodilo.

A tak se žena činu spolu se slizkým a vypočítavým vyslancem Společnosti Burkem a partou vojenských drsňáků vydává na planetu LV426, aby zjistili o co jde a s případnými nestvůrami udělali krátký proces.

Druhý díl slavné tetralogie o Vetřelcích natočil v roce 1986 schopný režisér a pověstný perfekcionista James Cameron. Dnes už víme, že samotné toto jméno je zárukou mistrovsky zpracované podívané, ale tehdy šlo teprve o jeho druhý režijní počin (po kasovním trháku Terminátor), kterým měl dokázat, co v něm opravdu je a jestli jeho první úspěch nebyl způsoben jen příznivou konstelací hvězd. Samozřejmě, že nebyl, a tak železný Jim přišel, natočil a zvítězil.

Na rozdíl od tvůrce prvního dílu, Ridleyho Scotta, který mistrně budoval napětí umocněné zejména bezmocným očekáváním, co se stane, vsadil Cameron víc na akci a vizuální stránku. I když musel původně plánovaný rozpočet o něco snížit na konečných 18 milionů dolarů, podařilo se mu naplnit celý film slušným množstvím triků a efektů. Vynalézavě také rozpracoval a na plátně ukázal všechny vývojové etapy Vetřelců, od vajíčka přes vniknutí mláděte do lidského hostitele až po vznik dospělého jedince. Vrcholem pak je jakýsi veliký Vetřelec-matka, kladoucí obrovské množství vajec a ovládající celou komunitu.

Výtečně si Cameron poradil také s celkovým tempem a hlavně gradací příběhu. Zdánlivá nuda prvních okamžiků a pocit, že se nic neděje, jen zlověstně předznamenává veškerou hrůzu, která se vzápětí strhne. I hudba Jamese Hornera tento fakt dokonale akceptuje a od počáteční téměř nepostřehnutelnosti se její intenzita pomalu a přesně stupňuje. Celkovému spádu napomáhá také rychlý střih a vydařená kamera Adriana Biddla.