LEDOVÁ BOUŘE

(The Ice Storm), drama USA 1997

Režie: Ang Lee

Hrají: Joan Allen, Kevin Kline, Sigourney Weaver, Elijah Wood, James Earl Jones

Zažil to už každý z nás. Je jedno, jestli ve škole, v zaměstnání nebo v osobním popřípadě milostném životě. Ten tísnivý okamžik poznání, že věci nefungují tak, jak by měly, že se naše dobře míněné představy trapně míjejí s nepovznášející přirozeností světa kolem nás včetně nás samých. Že tvá rodina není laskavý kruh pochopení a chápavé lásky, že je dost problém si porozumět i s osobami, které jste pokládali za nejbližší, zkrátka takový jemný depresivní pocit, že šťastný člověk může být pouze přesvědčený alkoholik. Každé takové setkání se skutečností zbavenou povzbudivých ideálů je jak střípek ledu, který se vám dostane až na kůži, mrazivý a někdy pěkně ostrý. Pokud se někdy ocitnete v situaci hrdinů nového snímku Anga Leeho Ledová bouře, tak bude kolem vás takových střípků mraky.

Název filmu je dvojznačnou narážkou zahrnující jednak pocity postav, jednak i to, že se na místě děje - v Connecticutu sedmdesátých let schyluje ke skutečné ledové bouři. Jedná se o fascinující jev, kdy kapky deště po dopadu na zem, větve stromů, auta nebo elektrické dráty velmi rychle zamrzají a tvoří kolem těchto věcí cinkavý ledový obal. Zvuk zvonění a praskání malých rampouchů, které na sebe ve větru narážejí, se pravidelně objevuje v průběhu filmu, aby podtrhl tiše depresivní dojem.

Z řady postav možná poněkud překvapivě nevyčnívají hlavní hvězdy Kevin Kline a Sigourney Weaverová, pod jejíž tváří unavené stárnoucí ženy byste věru nehledali energickou Ripleyovou. Každý člen dvou sousedících rodin Carverů a Hoodů tu má svůj nepřehlédnutelný význam, každému se také dostane jeho dávky ledových střípků hořkých zkušeností, které jsou někdy jemně úsměvné, jindy zase přímo neodolatelně komické. Je to ale humor, při kterém pořádně mrazí.

Předlohou k napsání scénáře byla Jamesi Schamusovi stejnojmenná knížka Ricka Moodyho, v níž se vrací do svého rodného městečka v době uvolněných a experimentujících sedmdesátých let. Schamus ukázal knihu tchajwanskému režiséru Angu Leemu, se kterým spolupracoval již na třech předcházejících filmech. Tomu se velmi zalíbil emotivní závěr románu a slíbil se ujmout režírování. Do kuchařského kotlíku bylo pak ještě k dobrému scénáři a citlivé režii vraženo ještě kvalitní herecké obsazení a vykynutý výsledek rozhodně stojí za to.