JEFFREY

(Jeffrey), komedie USA 1994, 90 minut

Režie: Christopher Ashley

Hrají: Steven Weber, Patrick Stewart, Sigourney Weaver, Nathan Lane

Romantická gay komedie, která zaujme dobou, po kterou útočí na vaši bránici.

Scénář je z pera Paula Rudnicka (autora Addamsovy rodiny) a je adaptací jeho vlastní hry. Duchaplný Rudnick se nezdráhá házet po divákovi vším, co mu přijde do ruky. Navzdory všemu veselí a drobným ublížením na těle však film obsahuje poselství, které je srozumitelné všem bez ohledu na sexuální orientaci. Je to film "politicky nekorektní" a je na to hrdý. Troufá si žertovat na téma AIDS, utahuje si z prudérních homosexuálních katolických kněží a vůbec si libuje ve všech možných stereotypech o gayích. Všechno ale jen proto, aby je záhy obrátil naruby a ukázal "skutečné" lidi vespod.

V roli, kterou nemůžeme nazvat malou, díky hereckému nasazení Patricka Stewarta (známý postavou kapitána Picarda z televizního sci-fi seriálu Star Trek: Vesmírná loď Enterprise), se jedna taková karikatura, bytový návrhář, stane živou postavou, která si nás získá.

Jeffrey (Steven Weber) je sexuálně hyperaktivní mladý gay. Po mnoha postelových zkušenostech ze strachu před možnou nákazou virem HIV se však rozhodne "seknout se sexem". Rozhodnutí to není jednoduché, když ale Jeffrey v posilovně potkává Stevea (Micheal T. Weiss), zdá se být téměř neudržitelné. Steve Jeffreyho od začátku přitahuje, jeho celibát ale nedovoluje, aby se vztah rozvinul. Steve však je trpělivý a netrvá dlouho a Jeffrey začíná měknout. Teprve v tuhle chvíli přijde hrozné poznání: Steve je HIV pozitivní.

Film se ani na chvíli nepokouší předstírat, že je ze života. Je plný poznámek a vzkazů určených divákům, je bohatý na podivné mezihry a parodie parodující parodie. V jedné legrační scéně uvidíme Sigourney Weaver coby šílenou postmoderní evangelistku, v jiné až neskutečně otevřeně Jeffrey probírá své sexuální problémy se svými rodiči. Navíc je tu Nathan Lane, nadržený kněz, který se snaží Jeffreyho svést a který k smrti miluje muzikálové trháky.

Nemusíte ale dlouho hledat, abyste našli zcela jasnou hlavní myšlenku filmu, která se shoduje s jiným Rudnickovým filmem Jen standardní tance (Strictly Ballroom, 1992): "Život ve strachu je jenom polovičním životem." Epidemie AIDS nahnala Jeffreymu strach a on se neskrývá jen před svou sexualitou, ale před životem vůbec. Vyjadřuje ji Darius, Jeffreyho přítel, který umírá na AIDS a který se snaží uštědřit Jeffreymu pár dobrých rad: "Je třeba nenávidět AIDS, Jeffrey, ne život." Proto je Jeffrey víc než veselou směsicí gagů, je to film o lásce, která pomáhá překonávat strach ze života.