Režie: Gus Van Sant

Na sídlišti v jižním Bronxu se určitě nežije snadno. Ale i tam se rodí géniové. Alespoň podle scenáristy Mikea Riche a režiséra Guse Van Santa. V jejich snímku je oním géniem šestnáctiletý černošský mladík Jamal Wallace. Ten na první pohled mimořádně vyniká jen v košíkové, kterou ustavičně hraje s kamarády na asfaltovém hřišti u parku. Avšak na rozdíl od svých vrstevníků má doma spoustu knížek a neustále si něco píše do sešitů. Naproti hřišti v bizarním domě, který zřejmě zapomněli zbourat při stavbě sociálních bytovek, žije starý muž, opředený místními legendami. Nikdo ho nikdy neviděl venku, jen tu a tam se za oknem bytu objeví jeho tvář. Říkají mu Okeňák. Kluci vědí, že sleduje každý jejich pohyb. Vyprovokovaný Jamal se jednou večer vydá po požárních schodech do domu. Je však tajemným obyvatelem bytu vyrušen a příliš pozdě zjistí, že při útěku ztratil svůj školní baťoh. Okeňák shodí druhý den baťůžek na ulici a překvapený mladík najde své literární pokusy peprně "okomentované" červenou tužkou. Zvědavost mu nedá. Tentokrát se chlapec vypraví dovnitř normální cestou. Starý muž s ním však mluví jen přes zavřené dveře. Kontakt je nicméně navázán a postupně může zdárně pokračovat. Shodou různých okolností Jamal zjistí, že jeho nový známý je autorem bestselleru Přistání v Avalonu, který vyšel před čtyřiceti lety a který je dodnes vysoce oceňován. Talentovaný spisovatel se však po vydání této jediné knihy už navždy odmlčel. Jmenoval se William Forrester. Mezi nerudným podivínským starým pánem a mladíkem z černošského ghetta vzniká zvláštní vztah. Ten je zpočátku založen zejména na pozici mentora a žáka. Forrester je ochotný dát Jamalovi pár lekcí ze spisovatelského řemesla. Jeho škola má však svá pevná pravidla, s nimiž se horkokrevný mladík jen s obtížemi smiřuje. Je ovšem nabíledni, že vazba mezi oběma autory z rozdílných generací projde různými zkouškami a že přeroste původně stanovené meze.

Jistě to není nic nového pod sluncem. Výchozí situace příběhu je triviální, některé peripetie jsou předem dané, jiné zase připomínají dobře známá klišé. A přece se komorní psychologický snímek Osudové setkání vymyká z průměru a přesahuje běžnou hollywoodskou konfekci. Scénář se koncentruje pouze na popis vztahu výstižně charakterizovaných protagonistů a na atmosféru, v níž se oba pohybují. Dominuje tu sice téma umělecké tvorby jako syntézy řemesla a tvůrčího činu, ale právě skrze ustavičné hledání, pochybování a nalézání tvaru díla se vyjevuje osobnost umělce. Zatímco Jamal píše jakoby z přetlaku a zároveň z nutnosti, aby se vysvobodil ze zdánlivě předurčeného životního rámce, jenž je vymezen hranicemi chudinské čtvrti, Forrester se věnoval psaní s dokonalou znalostí literatury a hledal v něm výpověď o sobě a o niterných záležitostech, týkajících se tragických rodinných událostí. Jako by ve své jediné knize řekl vše, co chtěl, a proto se potom odmlčel. Šel dokonce tak daleko, že se uzavřel v domě a odmítá jej opustit. Vytvořil si vlastní mikrosvět, do nějž nikoho nepouští. Zároveň se však jako pravý spisovatel nedokáže vnějšího světa vzdát, proto jej sleduje, skryt za pečlivě umytými okny i za zálibu v pozorování ptáků. Vlastně musí přijmout chlapcovu výzvu k otevřenosti, jinak by definitivně ztratil sám sebe, smysl své tak dlouho zmarňované existence. Výjimečně nadaný Jamal zase potřebuje rádce nejen kvůli rozvíjení talentu, nýbrž i kvůli zmatkům a nejistotám, v nichž se zmítá. Ty jsou spojeny zejména s komplexem z neúplné rodiny a také s komplexy rasovými a sociálními. Zde vstupuje do hry třetí významná postava: zatrpklý profesor Crawford, učitel literatury na elitní soukromé střední škole, kam se Jamal dostane díky dobrým testům a především díky sportovním schopnostem. Forrester (jehož postava je zčásti inspirovaná osobou J. D. Salingera) sdílí podobně jako většina spisovatelů názor, že kritik je člověk, který hodnotí něco, co sám nedokáže udělat. Proto kdysi před lety Crawforda urazil a zároveň zčásti i kvůli kritice přestal psát. Ješitný pedagog dusí Jamalův rozlet, avšak chlapec má při sobě silného spojence.

Film si skutečně vystačí s málem. Na rozdíl od jiných děl z podobného prostředí se obejde bez násilí, bez sexu i bez drog. Má nezvykle pozitivní vyznění, i když k tomu potřebuje zbytečně mnoho času a i když se místy neobejde bez nostalgie, sklonu k sentimentalitě a patosu. Hlavní tíha v takto pojatém snímku, oživeném místy basketbalovými epizodami, spočívá na souhře. Sean Connery předvádí podivínského intelektuála se svým obvyklým šarmem a s důrazem na životní zkušenosti, přičemž opět okouzluje svým skotským "šišláním" i svéráznou směsí ironie, lenosti a nenápadné okázalosti. Debutující Rob Brown mu až překvapivě zdatně sekunduje. F. Murray Abraham je odsouzen hrát profesora Crawforda podobně, jako hrál Salieriho v Amadeovi.