|
|
ZNAMENÍ
(Signs), thriller USA 2002, 120 minut
Režie:
M. Night ShyamalanHrají:
Mel Gibson, Joaquin Phoenix, Rory Culkin
Graham Hess (
Mel Gibson) byl ještě před půl rokem pastorem, ale po tragédii, která jej připravila o manželku, ztratil víru. Dnes je pouhým farmářem a s výchovou dvou dětí, Morgana a Bo (Abigail Breslinová, Rory Culkin), mu pomáhá mladší bratr Merrill (Joaquin Phoenix). Jeho poklidně depresivní život se ovšem měl od základů změnit. Začaly se dít podivné věci: psi v okolí se náhle chovali značně agresivně, kdosi se Grahamovi producíroval po střeše... a jednoho dne se v přilehlém kukuřičném poli objevil první záhadný obrazec. Atmosféra houstne a malý Morgan si začne být čím dál tím jistější, že na Zemi notně zhoustla populace mimozemských návštěvníků.
Má pravdu a brzy to zjistí celý svět. Zprávy o podobných znameních začnou přicházet ze všech stran, od Indie po Slušovice, a zanedlouho je první emzák spatřen na vlastní oči. Co návštěvníci chtějí? Jsou přátelští nebo nebezpeční? Přivezli zpátky Elvise?* Po pravdě řečeno to není až tak důležité. Nebudu vám sice prozrazovat, jak se věci mají ani jestli se skutečně dočkáte pohledu na nějakého cizáka, ale je fér upozornit, že Shyamalanovi rozhodně nešlo o klasické sci-fi. Zručně vystavěl spíš komorní drama
(dá se předpokládat, že podstatnou část ze sedmdesátimilionového rozpočtu spolkl jeho a především Gibsonův honorář), v jehož průběhu se z domu a nejbližšího okolí vzdálíme jen velmi zřídka.Přestože se tentokrát nedočkáme Shyamalanova tradičního překvapivého konce, je záhodno prozradit z děje co nejméně. Shyamalan až do samotného závěru (v němž bohužel trochu klopýtne a sklouzne k zbytečné polopatičnosti) důsledně buduje atmosféru tím, co NENÍ zobrazeno. Mimozemšťané jsou obvykle přítomni pouze v drobných
odlescích a pikosekundových náznacích či ve zvukové stopě, na které si režisér dal záležet přinejmenším stejně jako na pečlivé kompozici dlouhých, znepokojivě dotěrných a přitom často chladně odtaživých záběrů (často využívá zejména podhledy, evokující dětské vnímání) svého dvorního kameramana Taka Fujimota. Práce se zvukem obecně je tu využita mistrovsky a je radost cítit, jaké mrazení v zádech dokáže vyvolat třeba jen šustění kukuřice.