VŠICHNI
ŘÍKAJÍ MILUJI TĚ
(Everyone Says I Love You), muzikál USA 1996
Režie: Woody Allen
Hrají: Julia Roberts, Alan Alda, Goldie
Hawn, Tim Roth, Woody Allen
A jsme zase na newyorském
Manhattanu, jak ho vidí Woody Allen - v místě
příjemném k životu jako křupavá houska a plném roztomilých židovských
restaurací, ordinací psychoanalytiků s celonočním provozem a kin, kde se hrají
všechny hudební filmy s Fredem Astairem. Hrdinové nejneurotičtějšího komediografa Ameriky mají pořád ty
stejné problémy. A všechny se týkají lásky.
V obrovském bytě
na Upper East Side žije jedna velká rodina. Energická maminka Steffi (Goldie Hawnová) si užívá idylicky pevného svazku se svým druhým
manželem Bobem (Alan Alda). Její dcery ale teprve
zkoumají, jak si najít toho správného partnera. Steffiina
dcera z prvního manželství, DJ, pořád naráží na nějaké fantastické kluky a
vzápětí se s nimi rozchází kvůli jiným, ještě fantastičtějším klukům. Nevlastní
sestra DJ, snivá Skylar (Drew
Barrymoreová), se zase upnula na roztomilého nekňubu Holdena, o kterém rodina říká, že to je roztomilý idiot
(hraje ho Edward Norton). I když si vůbec nerozumějí,
budou se brát. Další dvě nevlastní sestry DJ, školačky Laura (Natalie Portmanová) a Lane (Gaby Hoffmanová) si na
ulici všimly sympatického kluka ze sousedství, a přemýšlejí, jak ho oslovit,
aby to "nebylo blbý". Jenom nevlastní bratr DJ, Scott
(Lukas Haas), na lásku
nemyslí: stal se z něj radikální republikán a strašlivě se hádá s otcem Bobem,
který je - stejně jako celá rodina - liberální demokrat. Tatínek DJ, stárnoucí
spisovatel brakové literatury Joe (Woody Allen), žije v Paříži, ale jenom proto, aby odtud
mohl mít raději New York. Jeho spletité problémy se
ženami tvoří nejšťavnatější náměty hovoru při rodinných večeřích. Jak to
udělat, aby byl Joe tak šťastný, jako my všichni?
přemítá rodina.
Miluju New
York na jaře, parafrázuje (nikoli náhodou) DJ klasickou písničku Colea Portera. Na jaře všechno vypadá tak slibně - a v
zářivém létě se všechny "načaté" vztahy rozvinou jako nadějí orosené
poupě v košíčku květinářky Lízy Doolittleové,
postávající před broadwayským divadlem (patrně si
spletla film). DJ odjede za Joem do Benátek a objeví
tam ideální ženu pro svého otce - Manhattaňanku Von (Julia Robertsová). DJ o ní
náhodou ví úplně všechno, protože z pokojíku své kamarádky, jejíž matka je
psychoanalytička, už dlouho naslouchá Voniným
terapeutickým lekcím. Dceřiny rady otevřou Joeovi
cestu k romantickým snům a realistickým erotogenním
zónám neurotické Von.
Čas míjí a
všechno je zase jinak, vlastně spíš zpátky ve starých dobrých kolejích. Vlastně
ne tak docela, ale DJ má každopádně ráda New York i
na podzim a v zimě. A nejenom New York, ale i Paříž,
kde rodina tráví Štědrý den. Všichni jsou šťastní (jenom Bob má rýmu), protože
každý našel toho pravého a může skoncovat s láskou, zpívají všichni.
Mezi realitou a
tím, jak sami allenovští hrdinové písní a tancem
hodnotí své osudy, je ovšem diametrální rozdíl. Už ve svých předchozích
filmech, hlavně v Tajemné vraždě na Manhattanu či v Mocné Afrodíté,
nešetřil Woody Allen hořkou skepsí. Dokonalost je
nedosažitelná, a když si člověk někdy myslí, že svůj osud nějakým rozumářským
trikem ovládl: nejlépe to je vidět na postavě "Američana v Paříži" Joea, již hraje sám režisér. Joe
potlačí sám sebe a vyplní všechny sny Von, o kterou
vlastně ani moc nestojí (chce jenom jakoukoli ženu, která by ho považovala za
ideál). Dosáhne však jen toho, že znechucená mladá žena uteče z úbělové (a
dokonale lživé) noční můry vyplněného snu zpátky do bezpečného přístavu svého
rozháraného manželství. I "vzorové" manželství Steffi
a Boba se nakonec ukáže být iluzí, a jediným uspokojivým "milostným"
svazkem zůstává nostalgické přátelství ex-manželů Steffi
a Joea, stvrzené elegantním levitačním tancem á
Zatímco úchylné
politické názory mladistvého Scotta byly, jak se
ukáže, způsobeny zablokovanou artérií, milostné vztahy nemohou být defitivně "chirurgicky" vyřešeny. A snad ani
nesmějí: jednak by to člověk nevydržel, a jednak by Woody
Allen ztratil náměty ke svým hořkým komediím.
Ve filmu Všichni říkají:
Miluji tě Woody Allen znovu bohatě těží z napětí mezi
málem tragickým příběhem a odlehčeným způsobem jeho podání. Schovává se jednak
za šťastně naivní vypravěčku DJ, jednak za muzikálový žánr. Mezilidské vztahy
totiž nemohou být dokonalé, ale filmy ano. A mezi nimi jsou nejdokonalější
staré dobré hollywoodské muzikály. Kde jinde najdete bezproblémovější zápletky
a totálnější hromadné happy endy?
A tak se typické "allenovské" dialogy
hrdinů, plné slovních karambolů a sarkasmů, střídají s hudebními čísly v
příznačně "trapném" muzikálovém stylu. Ta mění celý
"realistický" allenovský svět v hudební
show, ovšem jemně přizpůsobenou schopnostem (jinak báječně obsazených) herců:
zatímco třeba skvělý Edward Norton svou typickou roli
"nohatého mladíka" s přehledem nejen uzpívá, ale i utančí, méně
schopnou Drew Barrymoreovou
musela nazpívat Olivia Haymanová.
Místy roztomile civilní nedostatečnosti (Woody Allen,
Alan Alda) vyvažuje profesionální muzikálový
"sbor". Právě pro něj má Allen v zásobě nejkomičtější zkraty: v
"typických" prostředích (nedělní ulice, nemocnice, klenotnictví)
zpívají a tančí těhotné maminky, rentgenolog, zasádrovaný pacient či sbor
prodavačů. Patrně vrcholem absurdity je hudební číslo v Campbellově
pohřební kapli, kde na tryzně za zemřelého dědečka křepčí a zpívají veselí
duchové s nebožtíkem v čele... A allenovský kameraman
Carlo Di Palma se stará o
to, aby ve filmu byl dostatek otřesně líbivých švenků
přes květinové koše a jiných "typických" záběrů z filmů, jaké se dnes
už netočí: Američan v Paříži, Usměvavá tvář, May Fair Lady, Hello,
Dolly...
Výsledek je místy
podobně šílený, jako masopustní žánrový chaos v Burtonově
sci-fi Mars útočí! A ve
výsledku také podobně problematický: když se vzpamatujete z šoku z tančících
zdravotních sestřiček s injekcemi, všimnete si, že Allen v opojení báječnými
muzikálovými efekty přestal hledět na tempo. A že se vlastně nebavíte tak
dobře, jak byste měli, ale spíš mírně nudíte. Což je škoda. Navzdory tomu
zůstává film Všichni říkají: Miluji tě událostí, kterou byste si rozhodně
neměli nechat ujít.