NOTTING HILL

(Notting Hill), romance USA 1999, 119 minut

Režie: Roger Michell

Hrají: Julia Roberts, Hugh Grant

Stavu, který postihl onoho slunečného rána skromného londýnského knihkupce Williama, se odborně říká tachykardie. Prostě tam stál a zíral jako vyděšený kapr, protože do jeho obchůdku s cestovními příručkami právě vešla největší filmová hvězda na světě, Anna Scottová. Hůř než on na tom mohla být už jen Popelka, kdyby ji ovšem její princ kdy zastihl v zapopelených nedbalkách. Co by s její láskou bylo pak, nemám tušení, ovšem William zvolil druhou nejlepší variantu a prodal Anně knihu o Turecku. A tím také mohl sen jeho dětství skončit, ale neskončil, protože Notting Hill je romantická komedie. Takže si William o chvíli později odskočil pro trochu džusu, na ulici do Anny doslova vrazil a zlil ji od půvabné hlavy ke stejně půvabným patám. A co se špinavou filmovou hvězdou na veřejné ulici? No jistě...

Zlaté cihly se do kanálu neskopávají a vynesl-li scenáristický génius Richarda Curtise Hughu Grantovi světovou slávu a producentu Duncanu Kenworthymu optimistické výpisy z bankovních kont, bylo jen logické, že Čtyřmi svatbami a jedním pohřbem to prostě neskončí. Notting Hill svedl úspěšnou trojku dohromady podruhé a to v projektu, který vykazuje se zmíněnými Čtyřmi svatbami nejeden společný rys. I tentokrát se jedná o lásku sebevědomé Američanky a plachého Brita, znovu sekunduje skupina jeho milých, byť dosti barvitých přátel. Obdobné komponenty však Curtis v toto případě obratně smísil do poněkud jiné podoby. Zvolil přímočařejší příběh, do nějž skupina přátel zasahuje spíše okrajově, a který svou ústřední, mile staromódní premisou (láska princezny a obyčejného smrtelníka) odkazuje přímo k Prázdninám v Římě (Roman Holiday, r. William Wyler, 1953), jejichž londýnskou variantou pro 90. léta může Notting Hill být.

V jednotlivostech je Notting Hill neodolatelný, jeho úvodní a závěrečná pasáž kandidují na nálepku nejlepší romance 90. let a jak Julia Robertsová tak Hugh Grant tu předvádějí víc než nač jsme u nich běžně zvyklí. Příjemným překvapením je zejména Robertsová, jejíž role je v celém filmu zdaleka nejtěžší. Pomalu se propracovává od chladně neosobní polohy filmové hvězdy až k lidské podobě své hrdinky se všemi jejími obavami a skepsí pokud jde o vlastní budoucnost, aby se bez potíží dokázala v okamžiku ohrožení znovu stáhnout do své hvězdné ulity a nakonec našla znovu odvahu k upřímnosti. Ať už jde o profesionálně zvládnutý herecký výkon anebo ozvěnu osobních pocitů, Robertsová je tu dokonale přesvědčivá.

A příliš za ní nezaostává ani Hugh Grant, jemuž lze sice jeho chronické neúspěchy u žen jen těžko věřit, který se ale poměrně úspěšně pokouší vyhnout hrozícímu nebezpečí kopírování sebe sama. Jeho plachý William mohl být totiž jen dalším z rodu nesmělých mladíků, jejichž zajíkavý šarm dovedl k dokonalosti právě ve Čtyřech svatbách, nebýt ovšem toho, že jako William tentokrát přeci jen projevuje o něco méně potrhlosti a více charakterové síly, než kterýkoliv z jeho předchozích hrdinů.

Partě Williamových přátel (s výjimkou maniakálního Spikea) tu pak zbývá právě jen tolik prostoru, aby mohli podle hesla "oni jsou solí země" vyvažovat Anniny příživnické satelity ze světa showbyznysu. Neříká se mi to snadno, ale přestože je Notting Hill zručně odvedená záležitost, nepostrádající ve svých lepších okamžicích skutečný půvab, humor a inteligenci, na novou Pretty Woman anebo Čtyři svaby si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

PS: Tachykardie = zrychlení srdeční činnosti nad 90 tepů za minutu