NEVĚSTA NA ÚTĚKU

(Runaway Bride), romantická komedie USA 1998, 112 minut

Režie: Gary Marshall

Hrají: Julia Roberts, Richard Gere, Joan Cusack, Rita Wilson, Hector Elizondo

Země duní pod koňskými kopyty, bělostný závoj vlaje ve větru a kdesi daleko zůstal kněz s neodbytnou otázkou na rtech.... Maggie zase jednou zdrhla. Zase jednou? Potřetí!

Anebo posedmé, jak se žalem a uraženou ješitností zpitomělý opilec svěřuje v newyorském baru každému, kdo je ochoten poslouchat? A to Ike byl, protože uzávěrka nebyla za dveřmi, ale ve dveřích a tématu pro jeho pravidelný, mužsko-šovinistický sloupek se nedostávalo. A tu ho máme. "Pojídačka mužů" kdesi v Marylandu, sbírající a odhazující ženichy se samozřejmou bezohledností. Ike prodal jak koupil, ani se neobtěžoval ověřit si základní fakta - a zápletka nové milostné komedie Garryho Marshalla je na světě. Protože dotčená Maggie napsala do redakce USA Today dopis, znějící ozvěnou tučných šeků, proplacených za prokázanou pomluvu - a Ikea vyhodili. Až potud je celá situace v pořádku, protože za něco podobného by na vteřinu letěl každý novinář, na půdu důvěrně známého žánru ovšem vstupujeme ve chvíli, kdy Ike dostane novou šanci - napsat skutečný a pravdivý příběh "nevěsty na útěku", a vyráží do malebně zapadlého městečka - vstříc svému osudu...

Zásadní otázkou, před níž stojí každá milostná romance nezní co, ale jak. Neboť ono co je předem dané a jasné jako den. Těžko mě někdo může v tomto případě nařknout, že zcela nevhodně prozrazuji pointu, když řeknu, že Ike a Maggie nakonec stanou před oltářem. To je předpoklad. Problém je, jak se k němu dostanou.

Jak? Logicky - tou nejběžnější cestou, od nepřátelství k lásce. Na startovní čáře stojí jeden naštvaný reportér, pod maskou licoměrné vstřícnosti usilující vyhrabat kdejakou hanebnost, aby dosáhl zadostiučinění, a naštvaná krasavice, jíž si tahle krysa v novinářské podobě dovolí přijít až domů, slídí po bývalých snoubencích, příbuzných a přátelích a s ironickým nadhledem sleduje přípravy k její čtvrté svatbě. Cesty, po kterých z této výchozí pozice oba pokračují, vedou přesně tam, kam mají - čím více Ike o Maggii ví, tím je pro něj obtížnější cítit k ní odpor, čím více on měkne, tím intenzivněji na ní působí jeho kouzlo...

To vše provázeno barvitým koloritem až pohlednicově idylického maloměsta, v němž každý vidí každému až do vkladní knížky, se svéráznými vedlejšími postavami - bodrým otcem opilcem, který se smyslem pro sport hradí dceřiny svatby a nahrává si je na video, nejlepší kamarádkou, výstřední kadeřnicí Peggy a konečně babičkou, pevně přesvědčenou, že se Maggie nebojí svatby, ale svatební noci.

Teoreticky to všechno funguje. Teoreticky.Praxe ale vypadá malinko jinak. Stručně řečeno - nebýt Julie Robertsové a Richarda Gerea, šlo by jen o málo vzrušující průměr, který sice svědomitě pracuje se všemi ověřenými klišé, poctivě se snaží o odlehčující humor a nutné ponaučení, jemuž ovšem scenáristky nedokázaly dát onu "božskou jiskru" - tedy šarm, švih a tempo. Tedy ono charisma, které před devíti lety učinilo v podstatě naprosto nepravděpodobnou, manipulativní a lacinou Pretty Woman kultovní záležitostí. Až na jednu či dvě výjimky tu nenarazíte na skutečně brilantně vypointovanou situaci, chybí tu ony přesně typově zvolené a scenáristicky dokonale zkratkovitě vykreslené vedlejší postavy - a konečně, ač mi přitom slzy tečou proudem, příliš nefunguje ani spojení Gere-Robertsová. Oba sice mají kouzlo, které by svou intenzitou zamořilo větší území než Černobyl, ovšem tentokrát fungují spíše vedle sebe než spolu. Není to ani tak vina jejich, každý zvlášť jsou výborní (ne snad že by šlo o charakterní herectví, jde jen a pouze o charisma, pro daný žánr neocenitelné), jen scénář neobsahuje mnoho situací, kde by se ono elektrizující spojení mohlo navázat. Jednou z mála je scéna, kdy čtvrtý snoubenec (trenér Bob) nutí Maggii na svatební zkoušce, aby si obřad vizualizovala a jako figuranta nastrčí do pozice ženicha právě Ikea. To se potom kostel otřásá v základech, ale - žádný strach - zůstane stát, neboť se jedná spíše o výjimku než pravidlo.

Po pravdě řečeno, být role Ikea a Maggie obsazeny jinak, nebylo by vůbec o čem psát. Další vráskou na recenzentově oroseném čele jsou Rita Wilsonová jako Ikeova šéfredaktorka a bývalá manželka a Hector Elizondo jako její současný manžel. Jejich postavy postrádají jak komický tak dramatický význam, což je zvlášť smutné u Elizonda - při vzpomíce na jeho dokonalého ředitele hotelu v Pretty Woman. Otázka, proč se tu objevuje v miniaturní a veskrze bezvýznamné roli, dochází odpovědi při pohledu na jeho filmografii. Hector Elizondo je totiž cosi jako Marshallův maskot - jeho jméno najdeme celkem v jedenácti režisérových snímcích. Obávám se, že každý recenzent při hodnocení Nevěsty na útěku nakonec skočí u konfrontace s Pretty Woman a nebude to zdaleka jen dílem laciné novinářské touhy po srovnání. Sami tvůrci se totiž po úspěchu svého prvního společného snímku netajili touhou sejít se ve stejném žánru znovu. A ona devítiletá odmlka údajně byla dána tím, že čekali na ten pravý scénář. Tváří v tvář dané skutečnosti nezbývá než lakonicky glosovat - mohli ještě počkat. Nevěsta na útěku sice není špatná, ale od tvůrců Pretty Woman bych čekal víc.