DENZEL
WASHINGTON
* 28. prosince 1954 - Mount Vernon,
New York (USA)
ÚFILMOGRAFIEÚ
- Jeho otec byl knězem a matka
kosmetičkou. Vývoj malého Denzela byl tedy
jednak ovlivněn hlubokým spirituálním prostředím otcova kostela a až
příliš světskou a povrchní realitou matčina salónu krásy. Obojí bylo
přínosem pro jeho budoucí kariéru. Na matčině pracovišti, kde od svých
jedenácti let pomáhal, se naučil pečovat o svůj zevnějšek, kdežto v
kostele, kde dělal ministranta, nacházel potravu pro svou duši. Negativní
vliv měl však fatální rozpor mezi oběma prostředími na rodinný život,
neboť jeho rodiče se nedokázali shodnout na jistých záležitostech a
rozvedli se, když bylo Denzelovi čtrnáct.
- Po maturitě na střední škole se
přihlásil na Fordham University v newyorském Bronxu a chvíli mu trvalo, než se zde
rozkoukal a rozmyslel si, co vlastně chce studovat. Původně se věnoval
medicíně, poté přesedlal na dramatická umění a nakonec univerzitu v roce 1977 dokončil jako novinář. Během studia
si zahrál v několika představeních zdejšího hereckého souboru, kromě
jiných si zkusil i Shakespearova
mouřenína Othella
a jeho ztvárnění se údajně výrazně zapsalo do paměti tamních pedagogů.
Následoval přesun na opačný konec Spojených států, do San Francisca, kde nastoupil do hereckých kurzů na
American Conservatory Theatre. Zdejší pomalé tempo výuky ho brzy
začalo nudit a proto se vrátil zpět do New Yorku. Tam přidal do svého repertoáru
některé další shakespearovské role na New York Shakespeare
Festivalu Josepha Pappa. Na přelomu sedmdesátých a
osmdesátých let hrál na různých divadelních scénách střídavě v New Yorku a v Los Angeles.
- Jeho vůbec první filmovou rolí byl
přítel americké běžkyně Wilmy Rudolphové v životopisném snímku televize NBC. První výrazné záblesky popularity
mu přinesl předchůdce Pohotovosti
a Nemocnice
Chicago Hope a současník Nemocnice na kraji města, televizní seriál z lékařského
prostředí St. Elsewhere, kde hrál doktora Phillipa
Chandlera. V roce 1984
na sebe upozornil také rolí vojenského dobrovolníka Melvina Petersona ve válečném dramatu režiséra Normana Jewisona
(Jesus Christ Superstar, Žoldáci) Příběh vojáka. Tato jeho postava byla ostatně ceněna
kritiky už na divadelních prknech ve hře Charlese Fullera Vojákova hra, jejíž adaptací je zmíněný film.
- Jako téměř žádný černošský herec ani Denzel Washington se nevyhnul filmům s tematikou
lidských práv a rasové diskriminace, která je pro Američany stejně
významná a skoro tak traumatizující jako tematika vietnamské války. První
zkušeností v této oblasti byla role jihoafrického bojovníka proti
apartheidu Steva Bika v dramatickém příběhu podle skutečné
události Volání svobody.
Tato postava mu hned vynesla první nominaci na Oscara 1987 za nejlepší mužský herecký výkon ve
vedlejší roli. Při udílení cen akademie uspěl o dva roky později, kdy v
historicko-válečném dramatu režiséra Edwarda Zwicka (Legenda o vášni, Odvaha pod palbou) Glory ztvárnil uprchlého otroka Tripa, jenž se přihlásí do armády Unie,
aby bojoval proti otrokářství obhajující Konfederaci. Další nominaci,
tentokrát v hlavní herecké kategorii, získal za roli extremistického a
kontroverzního černošského aktivisty Malcolma X ve stejnojmenném biografickém snímku
režírovaném Spikem Leem.
- Podobné typy hrdinů bojujících proti
předsudkům a bezpráví představují i některé další vytvořené postavy. Např.
právník Joe Miller,
který, ač zpočátku sám v jistém smyslu homofobní,
postupně přehodnotí své názory a hájí HIV-pozitivního kolegu v úspěšné Philadelphii, nebo žurnalista Gray Grantham odhalující spolu se studentkou práv Darby Shawovou korupci ve vysokých sférách v
politickém dramatu Alana J. Pakuly Případ Pelikán. Oba tyto snímky vznikly v roce 1993, kdy se mimo jiné také stačil vrátit
ke svému od mládí oblíbenému Shakespearovi a
spolupracoval s Kennethem Brannaghem na natáčení jeho adaptace komedie Mnoho povyku pro nic. Svou všestrannost a zároveň
schopnost vysokého pracovního nasazení prokázal roku 1995, kdy během šesti měsíců natočil tři
velmi odlišné snímky: ponorkové drama Krvavý příliv, sci-fi Virtuosity,
jejíž hlavní postavou je virtuálně reálná entita syntetizovaná z osobností
více než 150 masových vrahů, a thriller Ďábel v modrém.
- Kromě toho, že je slušný charakterní
herec, je také vychytralý chlapík. Ve filmografii téměř každé hvězdy se
najde snímek, jenž propadl u diváctva i u kritiky. U Washingtona
se vám bude hledat těžko. Viz například Odvaha pod palbou nebo Kazatelova
žena, kde se po jeho boku představila Whitney Houston. Zároveň i když ví, že ten či onen
snímek je z toho slabšího soudku, vždy odvede perfektní práci a vezme
jenom role, které mu umožňují vyjít z daného projektu důstojně a s čistým
štítem.
- A kromě toho, že je slušný charakterní
herec a vychytralý chlapík, můžeme ho, i když si to sám o sobě nemyslí, s
klidným svědomím označit za sexuální symbol. Režisér Spike Lee považuje za jasné doložení tohoto
tvrzení příhodu z projekce svého snímku Moje lepší blues. Při jedné scéně, kdy je do jeho
postavy důrazně bušeno, se totiž ze sálu ozval ženský hlas slyšitelně
zabarvený obavami a křičící "Do tváře ne! Do tváře ne!" Existují
samozřejmě i méně zašifrované důkazy jako například patnácté místo na
žebříčku idolů na Celebsite, ale ty už nejsou tak zábavné.
Zajímavý je ovšem třeba fakt, že když hrál se sexuálním symbolem mas
orientovaných opačným směrem Julií Robertsovou v Případu Pelikán a závěr přímo vybízel k běžnému
romantickému klišé, nic takového se nestalo. A to přesto, že v Grishamově předloze tomu tak je. Divné, že?
- Soukromý život Denzela
Washingtona je šťastný a poklidný. Již od roku 1984 žije v Los Angeles
se svou manželkou herečkou a zpěvačkou Paulettou Pearsonovou, s níž má čtyři děti. Je silně
věřícím člověkem a s celou rodinou chodí pravidelně do kostela. Naprostou
většinu volného času tráví právě se svými nejbližšími a to co nejdále od
filmového šílenství. Velmi známé jsou jeho charitativní aktivity; kromě
toho, že je jedním z nejvýznamnějších sponzorů církve, jejímž je členem,
angažuje se také v pomoci tělesně postiženým dětem a lidem HIV-pozitivním.
FILMOGRAFIE